Historie
Barokní palác na Malé Straně.
Kaiserštejnský Palác je jeden z prvních vrcholně barokních paláců postavených v Praze se řadí mezi architektonicky cenné stavby architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho, který má v Praze na svědomí i další významné stavby – paláce Hartigovský, Šternberský, Lobkovický či Hrzánský. V době svého vzniku šlo o poměrně vyspělou stavbou, co se týče proporcí, výzdoby a dispozice.
Někdejší sídlo hned dvou slavných vojevůdců, ale i operní zpěvačky Emy Destinnové byl několikrát přestavěn a nakonec upraven zpět do původní podoby. Barokní část je situována do Malostranského náměstí a renesanční do ulice Josefské, kde jsou dodnes dochovány renesanční klenby a pozdně renesanční trámové stropy zdobené malbami.
Od roku 1992 je Palác na seznamu světového dědictví UNESCO.
Sir Kaiserstein
V roce 1654 dům kupuje sir Jan de Cron, císařský dvorní kancléř a vrchní vojenský velitel v Praze.
O pár let později si Janova dcera bere Františka Helfrida, sira Kaisersteina, velitele pražských měst, který v roce 1699 zahájí kompletní rekonstrukci. Pravděpodobně podle plánů významného barokního architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho bylo na základech původních domů postaveno přední křídlo. Z té doby pochází erb rodu Kaisersteinů, který je dodnes k vidění nad balkonem.
Nejstarší podobu průčelí paláce zachycuje mědirytina císařského dvorního rytce Johann Andrease Pfeffela (1743), na níž je vyobrazen obraz J. J. Dietzlera - Korunovace královny Marie Terezie. Současná podoba se liší pouze v detailech.
Budova nemá obvyklý štít. Atika je však vyzdobena sochami Čtyř živlů (Oheň, Vzduch, Voda, Země) a dekorativními vázami. Sochařská výzdoba je dílem italského sochaře Ottavia Mosto.
Ema Destinnová
Dům dlouho patří rodu Radeckých z Radče a krátce České Spořitelně, než jej roku 1866 koupí pražský hoteliér, pan Petzold. Ten zde zbuduje gurmánskou restauraci a dalších sto let nikdo nenazve Palác jinak než ,,Dům u Petzoldů''.
Jedním z častých návštěvníků je i Emanuel Kittl, člen bohaté pražské rodiny a mecenáš umění. Ten zde pro svoji dceru Emilie Kittlovou, později známou jako Emu Destinnovou, zřídí v prvním patře luxusní byt. V této době již má Ema za sebou úspěšné debuty v Drážďanech, Berlíně a Londýně. Její bustu od akademického sochaře J. Simota můžeme dodnes vidět na průčelí domu. Na počest této pěvkyně je také pojmenován hlavní sál ve druhém patře.
Její synovec, spisovatel Jan Wenig ji jako malý chlapec často navštěvoval. „Prostřední, veliký pokoj byl plný starožitného nábytku a vzácných koberců, bylo tu koncertní křídlo i další hudební nástroje. Kdykoliv jsem vcházel z předsíně, míjel jsem kostru údajně mladého muže, který tetě připomínal pomíjivost lidského života. Říkala mu Ivánek. Vpravo byl napoleonský pokoj plný knih, šálků, sošek, talířů a tabatěrek s napoleonským N. Teta se o Napoleonovy osudy velmi zajímala. Rozlehlá jídelna vlevo bývala často plná hostí.“
V rukách státu
V roce 1962 odevzdává tehdejší majitelka Květa Stožická - Konstantinová dům státním orgánům. V domě je v té době 11 bytů, několik obchodů, dílen a kanceláří. Kvůli katastrofálním podmínkám jsou ale nájemníci ze třetího patra po několika letech vystěhováni.
V roce 1977 tedy stát dům prodává za 400 000 Kčs Československé obchodní a průmyslové komoře a je započata rozsáhlá čtyřletá rekonstrukce. Pod vedením architektů Zdeňka Pokorného a Jaroslava Bělského je palác vrácen do původní, barokní podoby, je obnoven hlavní velký sál, podloubí v přízemí a vchod je přesunut na své původní místo. Budova dostala centrální elektrickou kotelnu, což byl v té době ojedinělý ekologický projekt, byly vybudovány nákladní a osobní výtahy a centrální schodiště. Palác sloužil vládním institucím, zahraničním delegacím, obchodní komoře a jejím členům.
Díky dochovaným uměleckým a historickým detailům a neocenitelnému obsahu je Petzoldův dům (po rekonstrukci opět Kaiserštejnský palác) v roce 1992 zapsán na seznam Unesco jako kulturní dědictví.
Současnost
Palác byl roku 1997 v rámci restitucí vrácen původním majitelům a v roce 2022 prodán českému soukromému investorovi.
První a druhé patro dnes slouží k pořádání konferencí, gala večeří, svateb, koncertů, a mnoho dalších.
Ve třetím patře se pak nachází administrativní prostory.
Podzemní patro slouží jako vinný sklep s klenutým stropem.